Žena: Utkvělé obavy

volně navazuje na Žena: Barvy, plumérie a tuberóza

 

Přiznáš to až mnohem později. Ano, toužíš po ní. Po nějaké. Krásné, vášnivé, podvolné, prostě ženě se všemi správnými vlastnostmi. Ani nezamlčuješ, že pro tebe existuje něco jako výčet všech žádaných vlastností. Frivolní, ale ne moc okatě. Upejpavá na veřejnosti, ale divoká v posteli. Se znalostí etikety, ale v soukromí taky trochu zvířátko.
Někdy pak výrazně pociťuju, jak mi tě berou. Ty zástupy imaginárních žen, nebo spíš dívek, protože si jako pokušitelku vždy představuju mladou dívku, vždy s dlouhými vlasy, tenkým pasem a výrazným zadkem, který obdivně přejíždíš dlaní.

V noci nám vstupují do ložnice; hýření žen oděných–neoděných v rybářských sítích a jemných přízích, jsou rozmařilé a v mých snech tě vábí na cinkot smíchu a šťavnatou barvu svých bradavek, stahují tě do svých tenat, aby tě utančily jako neopatrného mládence. Už dávno nejsi neopatrný mládenec, ale stejně podlehneš a já můžu jenom přihlížet, protože se do toho kruhu bojím vstoupit.

Za dne je někdy prohlížíme spolu. Nebo spíš: ty se otočíš a já se otočím, abych zjistil za kým.
Vidím ženu a má na sobě krásné saténové šaty v barvě bronzu. Tečou po ní jako voda. Dřív by mě napadlo, že vypadá úžasně, teď mě napadá, jestli si také všímáš jejího těla proti větru, jestli bys ji podržel dveře a čekal za to něco víc než poděkování (třeba koketní úsměv), jestli si představuješ zrovna ji, jak za horkých letních dní nenosí kalhotky.
Říká se tomu bisexualita, ale není to prostě jen nenasytnost?
Strašně se bojím.