Pasadena je město jako mřížka. Po mřížce se jako hrací figurka posouvá žena. Je to pořád jedna a ta samá, ale mění barvy – jednou prochází pod našimi okny celá v zářivě modré, jindy je rudá jako plamen běsnící neúnavně ve vyschlé stepi. Někdy ji potkáváme v blízkosti kampusu – je fialová, žlutá, zelená jako lesní mech po vydatných deštích. Vlasy nosí rozpuštěné a nenávidím ji za to. Stačí si představit, jak hebce se asi obtáčejí kolem prstů, jak se pod jejich tíhou sladce potí na předlouhé, opálené šíji, s jakým zalíbením bys tu vlhkou šíji líbal.
Pokaždé se za ní otočíš; já ti tisknu dlaň a větřím pachovou stopu, která se za ní táhne jako stuha. Vůni znám a nedává mi spát, že ji nedokážu pojmenovat; proslídím na ten popud nejbližší parfumerii jako ohař a nacházím. Je to Narciso Rodriguez. Barvy: růžová a černá. Plumérie a tuberóza v hlavě.
Znovu ji potkáváme na odpolední kávě v centru města: sedí bokem od nás a prohlížet si ji můžeme oba. Kolem úst a očí už má pár vrásek, studentka to tedy není, ale určitě je místní – kůže nese patinu celoročního opálení. Sedí rovně a pevně; sjíždí snad pravidelně dolů k severním plážím Los Angeles a utužuje svalstvo na surfovacím prkně?
Nevšímá si tě, samozřejmě, ale ty z ní nemůžeš spustit oči. Dokonce si kávou pobryndáš košili a já se musím natáhnout a palcem setřít kapku kávy z tvé vystouplé brady. Překládám: spíš se ti tím dloubnutím snažím smáznout z tváře ten debilní, nepřítomný a mně neznámý úsměv. Jako bys byl tělem usazený proti mě, ale myslí mezi jejíma nohama. Je tohle úsměv, který patří ženskému klínu? A proč se takhle přiblble (přiblble láskou) nikdy neusmíváš na mě?
Hýbeš chřípím, já hýbu chřípím, oba to cítíme. Plumérie a tuberóza.
Do bytu, kterému dočasně říkáme domov, tě nechám jít samotného. Šlapeš to pěšky, člověk přece musí mít co nejvíc přirozeného pohybu, říkáš. Překládám pro sebe: přirozeného pohybu třeba v misionářské poloze, že?
Mířím znovu do parfumerie a už vím, po čem se dívat. Flakón je růžový a černý. Tu vůni kupuji.
Večer ke mně čicháš. Říkáš, že zajímavě voním, přímo před zápěstím však cukneš. Ve vzorci je něco špatně, a to špatně je plumérie a tuberóza tam, kde očekáváš vůni kouře a vetiveru. Ta vůně je na mě zcela nevhodná, připadám si jako stará madame s tlustým nátěrem šupinatějící rtěnky, ale vidím, jak ti v hlavě něco šrotuje. Rozepneš si poklopec (bzzrrm, rajská hudba) a přitáhneš si moji voňavou ruku do teplíčka vevnitř.
Nikdy bych si nepomyslel, že budu vlastnit dámský parfém – a přece! Tak vidíš, co kvůli tobě dělám. Jak se kvůli tobě ponižuju.
Znovu ji potkáváme na odpolední kávě v centru města: sedí bokem od nás a prohlížet si ji můžeme oba. Kolem úst a očí už má pár vrásek, studentka to tedy není, ale určitě je místní – kůže nese patinu celoročního opálení. Sedí rovně a pevně; sjíždí snad pravidelně dolů k severním plážím Los Angeles a utužuje svalstvo na surfovacím prkně?
Nevšímá si tě, samozřejmě, ale ty z ní nemůžeš spustit oči. Dokonce si kávou pobryndáš košili a já se musím natáhnout a palcem setřít kapku kávy z tvé vystouplé brady. Překládám: spíš se ti tím dloubnutím snažím smáznout z tváře ten debilní, nepřítomný a mně neznámý úsměv. Jako bys byl tělem usazený proti mě, ale myslí mezi jejíma nohama. Je tohle úsměv, který patří ženskému klínu? A proč se takhle přiblble (přiblble láskou) nikdy neusmíváš na mě?
Hýbeš chřípím, já hýbu chřípím, oba to cítíme. Plumérie a tuberóza.
Do bytu, kterému dočasně říkáme domov, tě nechám jít samotného. Šlapeš to pěšky, člověk přece musí mít co nejvíc přirozeného pohybu, říkáš. Překládám pro sebe: přirozeného pohybu třeba v misionářské poloze, že?
Mířím znovu do parfumerie a už vím, po čem se dívat. Flakón je růžový a černý. Tu vůni kupuji.
Večer ke mně čicháš. Říkáš, že zajímavě voním, přímo před zápěstím však cukneš. Ve vzorci je něco špatně, a to špatně je plumérie a tuberóza tam, kde očekáváš vůni kouře a vetiveru. Ta vůně je na mě zcela nevhodná, připadám si jako stará madame s tlustým nátěrem šupinatějící rtěnky, ale vidím, jak ti v hlavě něco šrotuje. Rozepneš si poklopec (bzzrrm, rajská hudba) a přitáhneš si moji voňavou ruku do teplíčka vevnitř.
Nikdy bych si nepomyslel, že budu vlastnit dámský parfém – a přece! Tak vidíš, co kvůli tobě dělám. Jak se kvůli tobě ponižuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat