čtvrtek 23. května 2024

Oheň rozpouští zmrzlinu

Vzpomínám na milování s bývalým manželem. Začíná to tím, že si lžičkou nabírá velká sousta borůvkové zmrzliny a já mu ji ještě ledovou a nerozpuštěnou vylizuju z úst. Snažím se být co nejrychlejší, protože nemám rád teplou.
Necháš mi vůbec něco? stěžuje si.
Tak neotvírej pusu. Řešení je tak prosté.
Jenže si nemůže pomoct – když se k němu nakloním, je hned svolný k polibku.
Jí zmrzlinu ještě o něco později, když bere do úst i můj penis, chladí to a hřeje, hřeje a chladí, citlivý žalud cítí každý vroubek studeného patra, každý chuťový pohárek na povrchu horkého jazyka. Ležím jako brouček na krovkách, po orgasmu úplně vláčný, bezbranný, a slepecky ohmatávám lebku pod řídnoucími vlasy.
Večer jdeme do kina a trefíme se do skvělého filmu. Hrají Fire Walk With Me. Vatro, za mno pojdi. Mám radost. Po promítání přecházíme pasáž. Čekáme na zmrzlinu v Ovocném Světozoru zavěšeni do sebe. Paní, která nabírá do lžíce kopečky, se na nás nenápadně usmívá. Říkám jí, že má nádhernou manikúru, protože těch dlouhých umělých nehtů s barevnými puntíky si nelze nevšimnout. Rád lichotím cizím lidem a i ji to viditelně těší.
Nejradši bych rozdal lásku celému světu. Líbám K. na tvář a on mi sahá na zadek. Může, je to přece můj manžel. Přemýšlím, jaké by bylo, kdyby hrudku zmrzliny nabral na ukazovák a strčil ji dovnitř. Doma v soukromí.
Má pistáciovou, já citronovou. Říkám mu dej mi ochutnat a uzmu co největší sousto. Svůj kornout mu přistrčím k ústům automaticky (protože láska je o bezelstném sdílení, víš to ty vůbec?) a zatímco líže, čichám zblízka k jeho kolínské, která voní jako oheň dohasínající ve tmě. Vatro, za mno pojdi
tebe mi do cesty poslal svit
rozpusť odpusť

Žádné komentáře:

Okomentovat