Slečna Modré nehty

lipstick on my pillow via my cheek
the full moon's glowing yellow
and the floorboards creek
c'est horrifique!

18+

Svěřím nepopsanému listu jeden obraz, který nedovedu vyhnat z hlavy: jsou to tvoje záda – toho léta nezvykle opálená, jak nevynecháš ani jedno ráno běhu v ulicích mezi vysokými palmami – pokrytá červenými škrábanci. Modré nehty na tvých zádech. Modré nehty a rudé škrábance. Pruhy jako po šlehání proutkem.

Nejdřív ze všeho mi řekne, jestli bych jí nerozčesal vlasy, a tak jdu, sednu si na postel vedle ní a udělám to. Jako bych ani neměl vlastní vůli – prostě poslouchám příkazy mé nadřazené. Na Haiti se tomu říká oživlé mrtvoly a může za to skopolamin z blínu černého. Naházel jsi mi do pití skopolamin? Asi ne, ale určitě jsi mi všemi těmi horlivými, živoucími fantaziemi o přežhavém sexu nasázel brouky do hlavy.

Do té doby jsem drkotal zuby, chtěl tě strašně prosit, ať tohle neděláme, ale nemohl jsem nic. Rande domluvené, postel ustlaná, všechny naše spoďáry přeprané v arizonském laundromatu. Voníme aviváží a slečna Modré nehty mi dává rozkazy. Brush my hair, peasant. Nemůžu lhát: rád se dotýkám ženských vlasů, a tak češu, a ty si přisedáš k nám, za mě, a naše pohyby zapadají jeden do druhého, tiskneš se mi k zádům a líbáš mi krk, jazykem zkoumáš stinný kaňon za mým uchem, nosem mi čechráš vlasy, ale natahuješ ruku a hladíš i její vlasy, dotýkáš se jich tam, kde před chvílí projel hřeben a česky mi říkáš, že všechno bude dobrý, že je to dobrý, jak malýmu chlapečkovi; přece vidíš, chlapečku, kocourku, je to dobrý, bude dost pro všechny a neubude ani jednoho. Ona nám nerozumí, ale usmívá se. Jdeš na to chytře, nejdřív líbáš mě, pokládáš mě na postel a hladíš mě po břiše, tvůj ach tak známý postup, kdy jazyk vylizuje pupík, a pak mě líbá i ona a když otevřu oči, přes její rozpuštěné vlasy nevidím svět. Ústa má měkčí než muži, a taky menší, celá její hlava a čelist je v mých rukou drobná a oblá, a na to nejsem zvyklý. Jako bych držel spíš nějaké exotické ovoce, pod kůrkou měkké a sladké, jen se zakousnout. Obkročmo si na mě sedá a z jejího klína čiší zlověstné horko.

Vidím drápance. Myslím na tetanus. Myslím i na horší nemoci. Víš, že nebožák, umírající na vzteklinu, trpí hydrofobií? Projevuje se to skutečně agonickou hrůzou i ze sklenice vody.
Musím se soustředit na situaci – bezradně se dívám dolů na své visící pohlaví a přemýšlím, co s ním asi tak dělat. Musí se pochlapit. Musím se pochlapit. Pochlap se, to je rozkaz, který by mi někdo měl dát s dobře míněným políčkem. Jsem jako pes: když mě uhodíš ve spojení s pokynem („Fuj!“ nebo „To nesmíš“ nebo „Co si to ke mně dovoluješ?“ nebo „Tohle už víckrát neřekneš“), dělá to divy. Ocenil bych, kdyby ses otočil od rozdělané práce, vrazil mi facku a řekl „Pochlap se“.

Naštěstí jako každý muž jsem i já tvor vizuální. Vidím tvůj přirážející zadek, slyším vzrušené ženské sténání: o tomhle sním, kdykoli zavřu oči a strčím ruku do trenýrek. Sním o muži, co chce mě, ale stejným dílem chce i všechny ženy světa, masturbuju a sním o muži penetrujícím růžovou vagínu, sním o tobě, jak pornograficky oplzle bušíš do svolné, naříkající dívky, ale nakonec si přeci jen vezmeš mě, musím se ti podvolit ať chci nebo ne, a zároveň z toho vycházím jako hrdina, protože jsem křehkou dívku zachránil před pokořením z neodvratitelného análního styku. Anál patří špinavým zvířatům jako jsem já.

Realita je: nejradši bys nás prcal pěkně napřeskáčku, jako čubinky, kdyby to nevyžadovalo příliš složitou logistiku.

Z balkónu se dovnitř line vůně trávy. Postkoitální brko.
„Myslel jsem, že půjde pryč,“ říkám tvým zádům; jsou teplá a rovná jako pravítko. Neuvolníš se, doufal jsi, že se k nim přitisknou kulaté ženské prsy, ale jsem to jenom já, ploše obyčejný, anatomická kopie ze zrcadla.
„Požádala mě, jestli by mohla přespat. Má to daleko. Buď přece trochu gentleman.“
Miss Modré nehty čůrá v koupelně s dveřmi otevřenými. Doléhá to až k nám.
„Ta má proud jako chlap,“ podotknu a oba nás to rozesměje. Ve smíchu na okamžik zapomínám, že bych ji nejradši vyhodil.
Jsme vysoko a kus od nás červeně a modře svítí Costco. Tam nám zítra na cestu koupím ovoce a ty by sis mě za to měl vážit, protože milenky na jednu noc na tvoje dobro a plný žaludek nemyslí.

Ve tmě nemůžu spát. Jsme na cestě, takže náš pokoj není náš, patřil už tisícům tělům, která vyležela důlek do měkké matrace. Ale taky náš je – a ty ji necháváš přespávat v našem provizorním domově v jediné posteli. Gestem vyzýváš, ať se jdu stulit k vám, uvelebit ve třech, ale lehám si na úzký gauč. Ve tmě přemýšlím, co cítí – palčivé kousance na ramenou, horko v klíně? Je ještě pořád vzrušená a probudí se uprostřed noci, aby tě vyzvala k druhému kolu? A jestli ano, neměl bych přeci jen být mezi vámi? Ve tmě slyším vrznout podlahu nebo možná postel, venku zaštěkat psa nebo možná kojota.

I já se jako kojot uchýlím do koupelny, hltat z kohoutku vodu, co možná ani není pitná. Studená voda chladí horlivé myšlenky. Pak pustím tenký, neslyšný proud vody ve vaně a strkám si do konečníku namydlený prst. Zkoumám, co je uvnitř, ale není tam nic než rozpínavá úzkost a jeden prohladovělý den. Roztahuju si zadek rychle a účelně, v mém věku už není místo pro bolestínství, a když se vracím na malou postel, dosedám měkce přesně na tvoje břicho. Třu svůj tvrdnoucí penis o houštinku chlupů, co se ti rozkládá jižně od prohlubně pupíku. V procitnutí na něj přitiskneš dlaň a vytvoříš úzkou kožovitou štěrbinu; nedovedu spočítat, kolikrát už jsem se takhle udělal a napustil na tvém břiše Stříbrné jezero. Probouzí se vedle nás i ona. Její modré nehty jsou ve tmě černé. Ještě rozespalá a roztomilá (roztomile rozespalá a rozverně rozcuchaná) ti plive na péro jako starý námořník a pomáhá mi ho zasunout. Přidržuje ho, když na něj usedám. Ta náhlá mlčenlivá symbióza nás sblíží a zatímco se o tebe mrdám a ty mě zhypnotizovaně honíš, neodděluju se od jejích úst. Dýcháme společně. Je to nejdelší, neprocítěnější polibek v mém životě a je se ženou. Klečí tam zaklesnutá ústy do mě, jednou malou, zkoumavou rukou se nás dotýká tam, kde se spojujeme, druhý ukazováček neopouští stínovou puklinu mezi nohama. „That’s so hooooot,“ zapláče při orgasmu.

V bageterii jí ráno kupuješ croissant se sýrem a salátem. Sedím tam mezi vámi ve slunečních brýlích, protože nechci, aby se mi dívala přímo do očí. Přiobjednáváš pro ni ještě capuccino. Ten mléčný knírek nad horním rtem je vážně rozkošný, ale i tak míním, že už bysme se s ní mohli rozloučit a jít si každý vlastní cestou. Už ta jedna postel byla moc. A kdo si proboha lakuje nehty na modro?  

💅🏻

Milý neexistující čtenáři, tento text byl napsán na zadání Jenom jedna postel v rámci výzvy Klišé bingo.