Motely & vousy

Mikropovídka pro Kleio. Už je květen, tudíž volnost pro prsty, počet slov si nekontroluji!

18+

Motely & vousy

Motely, hotely a hostely. Moje oblíbená místa. Na každém se může odehrávat trošku jiný příběh.
Vousy a chlupy, moje nejoblíbenější část muže. No dobře, druhá.
Cesta Arizonou je dlouhá a jsme už oba trochu opotřebovaní. Neholil ses pár dní, ale nikdo toho nedbá – máme přeci volno! A co lépe ilustruje svobodu, než nekonečné americké pláně a trochu zanedbaná hygiena.
Na pravé čelisti se ti kroutí výrazný černý vír. Když se soustředíš na řízení, můžu se mu nerušeně věnovat. Můj prst je moucha, která na něj zas a znovu neúnavně usedá. Když ho letmo políbím (protože odolat se nedá), píchá jako kaktus.
Na noc kotvíme v Rose’s Motel. Prsty ohledávám nové prostředí, dočasné útočiště. Je tu všechno co potřebujeme, a s patinou zašlosti navrch! Interiér jak z devadesátkového nízkorozpočtového filmu, ale mínus švábi, doufám. Postel vrže a houpe tak, že se tomu musím zasmát nahlas.
Chvíli bojujeme o koupelnu (je opravdu jen pro jednoho a sprchový kout připomíná spíš krabičku na panenku Barbie), ale vyhrávám. Stěžuješ si, že se potřebuješ oholit.
„Opovaž se,“ říkám ti. Začínáš se mi líbit víc než kdy dřív.
Když vylezu, čekáš na posteli, trochu upocený. Říkáš, že jsi byl obhlédnout okolí – v našem perimetru je jedna sympatická jídelna, posilovna, odstaviště pro kamiony, pohoří na dohled a taky celé stádo stepních běžců. Pak mě strhneš k sobě. Na bílém povlečení udělám mokrého andělíčka.
Rychle mě zpacifikuješ na všechny čtyři. Nebo spíš do polohy psa s nadšeně vystrčeným zadkem – jako jo, rozhodně si chci hrát!
Uznávám, někdy dělám mylná rozhodnutí. Když mi vrazíš ústa mezi hýždě, skoro vyjeknu. Tvůj jazyk mě sice tiší (a těší, moc), ale drhnutí strniště sem a tam je jako obzvlášť rafinovaná mučící technika.
Přímo proti posteli je úzké zrcadlo. Příšerně to škrábe. Kombinace slasti a opravdového utrpení. Ale když v zrcadle pozoruju, jak se ti tvář ztrácí mezi mými půlkami (je to umělecká kompozice podle mého gusta), převažuje to první. Chytnu si ptáka a začnu ho honit. Proboha. Příšerně to škrábě.
Ke konci už se kroutím jako had, ale držíš mě pevně. Když mě začneš milosrdně prstit (a díváš se na své počínání jako soustředěný vědec), nemůžu než se samou úlevou udělat. Na bílém povlečení vytvořím mokrou loužičku. Paní Rose nás asi nepochválí.
Snažíš se mě políbit, ale uhýbám. Víc utrpení už nesnesu.
„Půjdu se oholit,“ oznamuješ mi, vítězně.
Já, ztýraný, ale také zvalchovaný orgasmem: „Běž.“
Uznávám, vyhrál jsi. Ale i tak: vousy jsou moje nejoblíbenější část muže. No dobře, druhá! Ale o té první zase někdy příště.