Bušení srdce

(navazuje na Pivoňkové blues)

Večer přijedu domů a cítím se jako zrádce, skoro jsem tam v pivoňkách vyslovil nemyslitelné, a to, že mě trápíš, že trpím, že tě zpochybňuju, přitom to není pravda a teď se ti musím nějak ospravedlnit za ten nedokonaný hřích, hřích v myšlenkách, líbám tě a svlékám, svlékám a hladím, učiněný trojboj milence, svlékám sebe, klekám ti k nohám a tisknu tváře k teplým kolenům, objímám lýtka jako dva piedestaly podpírající poloboha, tedy tebe, čichám k tvým koulím, k potu v rozkroku, zručnýma rukama umělce sochám z tvého penisu výstavní kus, mramorově tvrdý a mramorově žilkovaný, ochutnávám ho rty jako dužinu ovoce z rajského stromu, postrkuju ho na jazyk, k mandlím, do krku, vkládám svou hlavu do tvých rukou, na, tady máš vladařské jablko, nakládej s ním dle libosti, pevně mě drž, ať nemůžu dýchat, pět vteřin, šest, sedm, osm, devět, devadesát devět, devět set světelných let, uvězněn ve tvém sevření pozbývám síly, a zatímco ty sílu hromadíš, doufám jen v jednu věc – že na špičce údu cítíš zběsile bušit mé milující srdce, lub-dub lub-dub lub-dub lub-dub lub-dub lub-dub.