Querida Elena (I)

Querida Elena,
vím, co ti udělá radost: otevři Google a vyhledej si Chicxulub impact. Dovedu si představit, jak ti září oči a chechtáš se týhle úplný pitomosti.
Život ubíhá. Pomalu ztrácím optimistické rozpoložení z léta. Nesnáším přicházející podzim a vzdálené jaro. Zase chorobně toužím po mládí. Celý den myslím na to, co všechno jsem mohl zkusit a zažít a z nějakého důvodu jsem si to nechal ujít (snažil jsem se žít správně, žít spořádaně, podle nějakého morálního kompasu).
Dělám přesně to, co jsi mi zakázala – v zrcadle zblízka pozoruju svojí kůži. Letošní léto na mě vážně napáchalo spoušť – víš, že SPFku moc neholduju (a už se to asi nenaučím). Pod očima se mi udělaly pihy, nebo spíš hnědé fleky, takové, které mají jenom staří lidé. Nevím, jestli ještě někdy zmizí.
Na začátku září, když jsme se vrátili zpátky domů, jsem si do čela a kolem očí poprvé nechal píchnout botox. Botox, neboli toxickou polypeptidickou dvojsložkovou směs, jak chytře říká Wikipedie. Strašně se za to stydím (tak tohle je moje přiznání, úplně vidím, jak moc jsi ze mě zklamaná), ale doktorka k tomu přistupovala úplně žoviálně, div že mi nevynadala, že jsem nezačal dřív. Tohle se prý musí dělat preventivně od late twenties.
Je to zvláštní zkušenost – používáš mimiku, mračíš se a divíš, a přitom nepoznáváš svůj obličej. Jako by ležel na nějaké separátní vrstvě a žil si vlastním životem. Pohybuje se, ale přitom zčásti zůstává ochrnutý. Ta nakrabacená vráska mezi obočím už se neobjevuje. Zahnal jsem ji. Vlastně nevím, jestli se s tím dokážu smířit. T. říká, že je to marnivost a že marnivost je hřích. Ale hřích je i šukání do prdele a tím neopovrhne. Každopádně to omlazuje – ten botox –, to ano, a to jsem přece chtěl.
Jsem chlap a nechal jsem si píchnout botox do obličeje. Mám pocit, že bych zasloužil někde v závětří zkopat do kuličky, abych dostal důvod řešit teď a tady nějaký skutečný problém.

Pořád doufám, že naše domluva platí a na Vánoce přijedete s Joaquínem za námi do Prahy. Provedu vás po Kampě (ojalá zasněžené), ochutnáte horké víno, poznáte českou vesnici. Prosím, napiš mi, co děláš. Napiš mi, jak vyplachuješ písek z vany a z plavek. Jak Joaquín přebírá od kurýra balíček oblečený jen v kuchyňské zástěře. Jak je pořád vedro a nad vaším balkónem táhnou ptáci na jih.

Pak jsi říkala, že ti mám psát, co mi přijde na mysl. Tak přidávám ještě tohle

satisfaction feels like a distant memory

un beso,
J.