Roedeer píše

Někdy se probouzím z bláznivých snů a říkám si jenom „nesmím tě ztratit, nesmím tě ztratit, nesmím tě ztratit“. V tom snu jsme součástí nějaké nové televizní show (Zábavná! Napínavá! Vzrušující! Tohle jste na obrazovkách ještě neviděli! vykřikuje hlas Filipa Švarce), ale vlivem losu jsme se ocitli v protilehlých soupeřících týmech. Ty jsi v týmu favoritů (a je tam více skvělých mužů) a já jsem skončil v týmu očividných lůzrů. V rámci hry nás naloďují na obrovský vesmírný koráb a posílají nás žít a soupeřit do kosmu. Nevím v čem vlastně, ale to ve snu není důležité. Důležité je, jak strašlivě mě sžírá, že nehraju společně s tebou, že budeš čas trávit s nimi, s favority, budeš s nimi taktizovat a spřádat plán, kterému nebudu součástí. Nesmíme spolu spát ani jíst, smíme se jen potkávat a utkávat v rámci společných soutěží. Jinak jsi jejich (jsou tam další tři muži – silní – a dvě nádherné, chytré ženy, mazané jako lišky) a já se uvnitř kroutím a pukám jako netýkavka, chci do kamer, které nás všude pozorují, zařvat, že ty patříš mně a musím s tebou být, a jakým právem vlastně rozdělují partnery?! Moderátorka, co je tam s námi, mi veřejně hrozí, že tohle mi diváci spočítají v hlasování.
Probouzím se rozezlený a rozladěný, mrsknu s sebou v posteli a omotám se kolem tebe jako had škrtič. Vzpomenu si na dopisy, které Bea psala ze Země misionáři Peterovi (svému Peterovi) a jak špatně to dopadlo. Zamlžený spánkem si slibuju, že já se budu snažit víc než odtažitá Bea, a koušu se do palce, abych tišil iracionální vztek. Seru na divácký hlasování.