Spánek je mělký a náročný a probouzím se v kaluži potu. Mokré pyžamo mátožně převlékám dvakrát za noc. Prosím tě, ať jdeš spát jinam, protože z úst vydechuju horoucí, žluklý dech a pot v podpaží mi páchne. Nemám sílu jít se mýt – sotva svlékám propocené triko, sahá po mě zimnice. Jako každý muž prožívám nemoc velmi těžce.
„Dal by sis něco?“ ptáš se.
„Pití,“ upím z postele a myslím na sladkou šťávu. Přinášíš sladkou šťávu. Stejnou asi děláš svým dětem.
„Jablíčko.“ Krájíš mi jablko. Dokonce ho servíruješ oloupané ze slupky a dělené na tenké měsíčky. Zhltnu ho jako bych týden nejedl. Zase usínám.
„Pití,“ upím z postele a myslím na sladkou šťávu. Přinášíš sladkou šťávu. Stejnou asi děláš svým dětem.
„Jablíčko.“ Krájíš mi jablko. Dokonce ho servíruješ oloupané ze slupky a dělené na tenké měsíčky. Zhltnu ho jako bych týden nejedl. Zase usínám.
Tohle trvá dvě noci a den. Pak je mi trochu lépe. Alespoň nemám zimnici a tak dobrodružně vylézám na cestu do studené koupelny. Pod sprchou se připojíš ke mně a zatímco na nás padá horký déšť, mydlíš mi záda. Zvedám ruce, abys mi umyl podpaží. Jemně mi v žínce mneš penis. Jsem příliš nemocný, než aby mne to vzrušilo, ale je to spíš takový laskavý dotyk a v něm němý vzkaz – jsem tady, jsem ti nejblíž, neukrývej přede mnou žádnou slabost. Otočím se k tobě zády a nechám tě, ať mi ve vlasech napěníš šampon.
Zázvorový čaj, co vaříš, je neošizený a propaluje hrdlem dolů hojivou stezku.
Léky překvapivě rychle odklání jistou smrt. Povstávám z postele jako Lazar a mám po půltýdnu utrpení strašnou chuť na sex. Tělo si žádá, čeho se mu nedostalo. Holím si před zrcadlem pichlavou bradu a péro mi stojí tak, že bych si ho snad nejradši vyhonil přímo tam, do umyvadla. Byla by však škoda přijít o milování, zvlášť když sedíš se mnou doma, jen o pár dveří dál, ponořený do práce. Není lepší nápad, než tě vyrušit ze soustředění.
Po nekonečných nocích oddělených loží na sobě znovu cítím tvojí tíhu. Ležíš na mě, všechno mezi námi je horké. Drtíš mě v objetí, asi i líbáš, chlácholíš, hladíš mě po vlasech, rozněžněný z našeho náhlého spojení, ale nic z toho nevnímám, cítím jen svůj vyplněný zadek a pohyb penisu, vytahuješ ho ven jako bys mě chtěl vykuchat, ale nic ze mě nevychází, leda slizká nitka ze špičky ptáka a moje duše (taky slizká?), když ho zasouváš zase zpátky, kam patří. Miláčku, chci víc a nechci tě už nikdy pustit.
Říkám ti, že jsi léčitel; cítím se jako znovuzrozený a v plné síle ti stěhuju peřiny z pohovky zpátky do naší postele. Větráme poslední zbytky bacilů; nemoc byla zažehnána. Ale na čaj se zázvorem mám chuť pořád. A na ozdravné šukání samozřejmě taky.
Léky překvapivě rychle odklání jistou smrt. Povstávám z postele jako Lazar a mám po půltýdnu utrpení strašnou chuť na sex. Tělo si žádá, čeho se mu nedostalo. Holím si před zrcadlem pichlavou bradu a péro mi stojí tak, že bych si ho snad nejradši vyhonil přímo tam, do umyvadla. Byla by však škoda přijít o milování, zvlášť když sedíš se mnou doma, jen o pár dveří dál, ponořený do práce. Není lepší nápad, než tě vyrušit ze soustředění.
Po nekonečných nocích oddělených loží na sobě znovu cítím tvojí tíhu. Ležíš na mě, všechno mezi námi je horké. Drtíš mě v objetí, asi i líbáš, chlácholíš, hladíš mě po vlasech, rozněžněný z našeho náhlého spojení, ale nic z toho nevnímám, cítím jen svůj vyplněný zadek a pohyb penisu, vytahuješ ho ven jako bys mě chtěl vykuchat, ale nic ze mě nevychází, leda slizká nitka ze špičky ptáka a moje duše (taky slizká?), když ho zasouváš zase zpátky, kam patří. Miláčku, chci víc a nechci tě už nikdy pustit.
Říkám ti, že jsi léčitel; cítím se jako znovuzrozený a v plné síle ti stěhuju peřiny z pohovky zpátky do naší postele. Větráme poslední zbytky bacilů; nemoc byla zažehnána. Ale na čaj se zázvorem mám chuť pořád. A na ozdravné šukání samozřejmě taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat