úterý 30. května 2023

Sběratel - prolog

Často to takhle dělali – navzájem si vybrali nejpěknější oblečení a pak si vyrazili ven držíce se za ruce nebo zavěšeni jeden do druhého, aby je nikdo neobtěžoval. Když večeřeli u venkovního stolečku, krmili se navzájem, jako kluk a jeho holka, holka a její kluk, čerstvě zamilovaní. Když jste čerstvě zamilovaní, chcete, aby to viděl celý svět. Oni jen někdy chtěli, aby jim celý svět dal pokoj.
 
Milenecké mimikry nemohly zmást Sběratele. Znal podobné motýlky. Všiml si jich poprvé, když chlapec dívce podával k ústům na vidličce napíchnuté hranolky. Ta dívka, jinak velice krásná, s dlouhými zdravými vlasy, pokaždé rozevřela rty a ven se vynořila řada křivých, od sebe oddělených zubů. Jako by si s každým soustem cestu z jejího nitra prorazila ošklivost a zvířeckost. Byl to kontrast tak šokující, že už z nich nedovedl spustit oči.

Mnohem později, to je ještě pořád sledoval, tančili v horkém, zapařeném klubu, nerozluční jako často bývají dvojčata. On ji držel za ramena jako milence a ona jeho za bedra jako milenec přidržuje neodolatelnou ženu, všechno na nich bylo nesprávně a převráceně, přesto se za zvuků hudby vlnili usilovně a neúnavně jako podmořské řasy. Děti noci, navyklé za tmy žít a za světla spát.
Chtěl si je pořídit, koupit, ať už zelenými papírky nebo láhví nejdražšího šampaňského. Založit si je do sbírky. Podnební tomu přálo. Čím pustější země, tím prodejnější a hladovější lidé. Rád se toulal vnitrozemím a mimo velkoměsta. Radost i zhnusení ze života tu byly nefalšované, autentičtější. A všichni tu měli žízeň.

Líbili se mu oba. Jestli k holce nutně patří i kluk, byť s nudně uspořádanými zuby, pak nebude diskriminovat. To se v moderní společnosti přece nedělá.

Žádné komentáře:

Okomentovat